Zajímavosti

A jak to všechno začalo…

Šla jsem na návštěvu do jednoho stacionáře pro mentálně postižené a brala jsem s sebou svého obrovského 50-ti kilového psa, aby měly děti radost.

Hned při vstupu do budovy stacionáře jsem na chodbě potkala mladíka s Downovým syndromem.

„Dobrý den, prosím Vás, kde bych našla paní ředitelku?“ ptám se.

Mladík mě sjel pohledem a vybafl na mě: „A kde máš papuče?“

Papuče? Papuče? Zaskočeně jsem si nemohla vzpomenout, kde mám papuče…

„Chceš rohlík?“ Pokračoval chlapec v konverzaci…  A tak jsem se seznámila s Milánkem…

Můj pes byl okamžitě v obležení, všechny děti si ho chtěly pohladit a dát mu piškot.

„Můžu dát pejskovi pusinku?“ ptala se tmavovláska.

„No, víš, z hygienického hlediska by to asi nebylo moc vhodné.“ Odpovídám váhavě.

Radostně se na mě otočí: „Takže můžu?“

Mohla…

Nejlepší byl Honzík, neustále mi opakoval, že se mu moc líbím a „pusinkoval mi svetr“.

Z legrace jsem ukázala na svého přítele a pravila: „Honzíku, pozor, támhle je můj přítel Zdeněk“ .

Honzík se na mě naprosto chápavě otočil: „Jojo, to znám, já mám taky souseda!“

No, na tohle se opravdu nedá nic namítnout… 

„Máš kayamu? Máš kayamu?“ hulákala neustále na celé kolo svůj dotaz Maruška.

„Maruško, já nevím, co je to kayama. Nemohla bys to opsat více slovy nebo použít synonymum?“

Maruška na mě vykulila oči… Myslím, že mi komunikace s mentálně postiženými  fakt jde, Maruška údivem přestala křičet

Dala jsem „pokřivenou“ ručičku chlapečka na vozíku mému psovi na záda, aby ho mohl pohladit, chlapečkova tvář se rozzářila a moje možná ještě více.

Při odchodu mi Milánek říká: „Když chceš, můžeš mi zavolat, tady je moje vizitka“ a podává mi „oškubaný“ papír vytržený z linkovaného sešitu s třemi čísly napsanými propiskou. Myslím, že to je nejkrásnější vizitka, jakou jsem kdy dostala!

Nebývám sentimentální, nesleduji telenovely a nebrečím dojetím při každé příležitosti, ale tahle návštěva mě  dostala… přemýšlím, co bych tak  pro ně mohla udělat…

… a tak jsme na potvor.cz vymysleli projekt  KORÁLKIÁDA. Chceme nasbírat co nejvíce korálků právě pro tyto postižené, aby měli materiál na své tvoření, protože oni jsou velmi zruční a tvoření jim pomáhá v rozvoji motoriky. Já vím, že tohle je úplné minimum, co pro ně mohu udělat, ale budu to dělat s velkým nasazením a budu se snažit přemluvit a oslovit co nejvíce lidí, aby se zapojili a korálky nám pomohli sbírat a navlékat.

POMOZTE NÁM VYTVOŘIT KORÁLKOVÝ REKORD PRO DOBROU VĚC!

Moc děkuje Vaše Potvora Fintivá

Více o KORÁLKIÁDĚ ZDE