Zajímavosti

Sraz ze „základky“po 20-ti letech začal děsivě. Všechny spolužačky přinesly fotky svých partnerů, dětí, psů, domů a aut..

„Ty jsi nepřinesla žádné fotky?“ oči všech spolužaček spočinuly na mě… Byla jsem vyvrhelem, neměla jsem fotky!
„No ale v mobilu určitě nějakou fotku najdeš, ukaž, co máš za fotky v mobilu“ ozvala se jedna ze spolužaček.

Svitla mi naděje.., tedy jen do té doby, než se ukázalo, že jediná fotka v mobilu je fotka pekáče se spálenýma buchtama, kterou jsem MMS-kou posílala mamince s dotazem „Myslíš, že se s tím dá ještě něco udělat?“ (mimochodem moje akční maminka odpověděla „Ano, vyhodit i s pekáčem“).

„Smím prosit“ spolužák Petr mě zachránil, vytáhl mě od stolu spolužaček na parket. Po chvíli se k nám na parket přihnal spolužák Tomáš a se slovy: „Tak mi ji na chvíli pujč“ se dožadoval tance se mnou.
„My jsme ještě nedotančili!“ vyjel na Tomáše můj tanečník Petr.
„Ale dotančili, teď jsem na řadě já!“ argumentoval zpátky Tomáš
„Jóóó? A co tak najednou? Jen ji řekni, koho si zvolil za nejšerednější holku ze třídy, když jsme tehdy hlasovali?“ triumfoval Petr..

Cooo? Nejšerednější holka? Nechápavě koulím očima, co tím myslí? Cítím se hrozně.

„To já jsem volil tlustou cikánku Růženu a ji jsem dal až jako druhou nejšerednější ..“Pokračoval dál Petr..

Rozlil se ve mně příjemný pocit úlevy.. , byl to omyl, nebyla jsem nejšerednější holka, ale až druhá nejšerednější…

Týden po srazu sedím doma a hrabu se v krabici starých fotek, hledám důkaz, že jsem nebyla nejšerednější holčička 2.A.

Sice jsem nosila brýle se třemi dioptriemi – tak zvané popelníky, no taky mi „utíkalo“ pravé očičko, takže jsem švidrala, ale jinak..

No ještě ty zoubky, měla jsem je děsně křivé a v kombinaci s předkusem, no prostě veverka, ale pak už bylo všechno v pořádku.

No vlastně ještě ten účes od maminky, aby dcerce vlásky nepadaly do nemocných očiček měla ofinku do pul čela a účes alá vrabeček..

Áááá, mám ji! Vytahuji z krabice fotku z 2.A.

Proboha! Já jsem byla fakt nejošklivější holčička!

PS: Na fotku nejšerednější holčičky z 2.A nedám dopustit. V létě jsem na firemním večírku s touto fotkou s přehledem vyhrála soutěž „nejhorší fotka z dětství“ a dostala za to karton šampáňa.