Vaše POTVORblogy

PROLOG
Málokdo dnes ví, že název pohádky, jak jej známe, tedy ,,Gumídci", není úplně přesný. Na začátku drsné cenzury zněl název přeložený z originálu "RUMÍDCI" (A Little Rummen). Jak už párkrát trefně poznamenal můj starý známý z EFBÍAJ Fox Máldr :,, Pravda je tam někde venku"... Totiž pravda o Gumídcích

Rumídci

Milé děti, jsem Rumídek Láďa a budu vám vyprávět pohádku na dobrou noc.

Před dávnými a dávnými časy žili na světě malí, veselí človíčkové, jejichž hlavní potravou byl rum. Byli to Rumídci. Bez rumu nemohli žít a proto si ho vyráběli sami. Nebylo to ale jednoduché. Museli totiž nasbírat rumsinky pro jeho výrobu. A protože to byly malinké kuličky a muselo se jich nasbírat tolik, aby z nich byl rum pro všechny Rumídky (kterých byl plný les), vymyslel rumídkovský král Decák III čtyřhodinovou pracovní dobu. Rumídci-dělníci museli tvrdě pracovat a hádejte děti, co za to dostali? Nedostali za to vůbec nic. Zato Rumídci-destilátoři si žili krásně. Dělníci jim nasbírané rumsinky předali, oni je pak vypálili speciálním přístrojem ( zvaným Destilátor, který vymysleli již staří prarumídci ) a stočili do připravených demižonů. Samozřejmě, že si sem tam ulili i něco pro sebe. A to jim dělníci zazlívali.

Jednou se dokonce stalo, že se vzbouřili. Vyholili si ty svoje malinké hlavičky dohola a začali si říkat Rumheads. Dosáhli však jen toho, že byla vzpoura tvrdě potlačena a král Decák III zvýšil pracovní dobu na pětihodinovou. Po šichtě se vraceli všichni domů. Většina Rumídků žila v podzemním sídle - Rumdolí, které však bylo od plantáží daleko a proto používali podzemní dráhu - Rumrádu. V podzemí vedla Rumráda hlavně proto, aby nikdo nevypátral, kde vlastně Rumdolí je. Bylo to důležité hlavně kvůli úhlavním nepřátelům Rumídků - Pivounům, kterým velel kníže Notor. Pivouni byli vysoké hloupé zvířata s obrovským pupkem, který jim narostl z jejich potravy - Piva.

Zatímco Rumídci byli po požití rumu veselí, zpívali a tančili, Pivouni byli po konzumaci piva agresivní. Motali se po lese, ničili všechno, co jim přišlo pod tlapy a sprostě nadávali ostatním zvířatům. Chtěli Rumídkům ukrást jejich největší poklad - Rumvědnou knihu. Běda každému Rumídkovi, který byl chycený. Mučili ho, aby řekl, kde je Rumdolí, ale Rumídci byli stateční a nic neřekli. Proto se žádný od Pivounů nevrátil. Rumídci už byli zoufalí, protože ztratili další 3 kamarády, když pomohla náhoda. Jednoho dne v lese zabloudil člověk z města za lesem. Byl to syn tamního výčepního z hospody ,,U Norka". To ale Rumídci nevěděli. Když viděli, jak tam chudák bloudí, rozhodli se, že mu pomůžou. Chlapec, jmenoval se Ležák, nevěřil svým očím. Myslel, že už z toho chlastu blouzní. Viděl ale dobře.

Byli to Rumídci, o kterých mu opilý otec u piva vyprávěl. Kdyby prý získal ten jejich recept na rum, vydělali by velké peníze. V Ležákovi uzrál plán. Aby se k nim vetřel, slíbil jim pomoc proti knížeti Notorovi a jeho Pivounům. Začal k nim docházet pravidelně. Když byl Ležák střízlivý, byl velmi chytrý. Omezil proto spotřebu piva a Rumídci nic nepoznali. Musel se omezovat už asi 3 měsíce a pak mu konečně ukázali i Rumvědnou knihu. Milý Ležák pak už na nic nečekal. Knihu s klidem vzal, Rumídkům se vysmál do očí a odešel to k otci do hospody zapít. Od té doby nastaly pro Rumídky zlé časy. Lidé začali do lesa chodit pro Rumsinky ve velkém, až je všechny vysbírali. Rumídci měli sice pár demižonů zašitých, ale brzy je vypili a to byl jejich konec.

Mezi prvními zemřel král Decák III, jehož závislost na rumu byla ještě větší než u řádových Rumídků. V jejich - do té doby ještě celkem sjednocené říši- nastal bez panovníka nepopsatelný chaos. Rumídci začali vymírat, až zbylo jen několik zdatných, kteří se z rumu přeorientovali na pivo. Z lesa se přestěhovali do města, to aby měli blíž do hospody a skamarádili se s Pivouny, s kterými pak chodil chlastat.
EPILOG
V dnešní době se můžeme s posledními Rumídky potkat třeba v parcích, jak tam na lavičkách spí (pokud zrovna nezvrací). Úplně se ale změnili. Už to nejsou ti malí, veselí človíčkové. Stali se z nich v podstatě noví Pivouni. Možná jsou ještě horší. To je tedy konec pohádky o Rumídcích.

Jistě se vám děti líbila, ale teď už musíte jít spinkat. Nechte si zdát něco krásného. Třeba o pivu…..

P.S. Inspirováno skutečnou událostí, kdy Pivouny lze při slušném počasí cestou domů spatřit na vlastní oči.....