Vaše POTVORblogy

Zelené tajuplné kameny ze kterých vyzařuje velmi silná energie a které osloví snad každého, kdo měl to štěstí jeden z nich držet v ruce.

Vltavíny vznikly při dopadu meteoritu na zemský povrch před cca 15 miliony let. Objeveny byly roku 1787 profesorem J. Mayerem u Týna nad Vltavou, své jméno získaly až o něco později podle české řeky Vltavy, kde byly první nálezy učiněny.Přibližně 100 let po objevení vltavínu v Čechách, byly učiněny podobné objevy i na jiných lokalitách ve světě.Vltavínové lokality jsou především v Jižních Čechách v okolí Českých Budějovic. Jsou známy i nálezy na Moravě.Vltavín přináší svému majiteli štěstí a plodnost. Otevírá a čistí různé bloky, harmonizuje čakry. Urychluje duchovní růst. Je užitečným kamenem pro příliš citlivé lidi - pomáhá jim přizpůsobit se a bránit se proti prudkým emocím.  Přináší a rozněcuje inspiraci.  Podporuje schopnost soucitu a empatie. Odbourává překonané a utkvělé myšlenky. Na tělesné úrovni spouští mohutné přívaly energie směrem do těla.

Moje posedlost těmito kameny začala asi před třemi lety, kdy jsem získala úplně první drobounký Vltavínek na burze minerálů. Začala jsem se o tyto kouzelné kameny zajímat více a velmi jsem zatoužila najít "svůj vlastní". S přítelem jsme začaly ve volných chvílích navštěvovat Jižní Čechy a hledat...

Navštívily jsme snad všechny známé lokality- Ločenice, Habří, Besednice, Lipí, Lhenice, Radomilice, Chrášťany, Vrábče, Slavče, pole v okolí Temelína, Koroseky aj. V touze najít alespoň jediný Vltavín jsme najezdili celkem asi 3500Km. Hledali jsme na polích, ve starých pískovnách,v haldách kamenů atd. V jakémkoli počasí-v dešti, při 30st Celsia jsme lezli po kolenou po polích a hledali a hledali. Vše marné. Štěstí nám prostě nepřálo a pomalu jsme již ztráceli jakoukoli naději, že Vltavín někdy najdeme.

Jediná lokalita, kterou jsme nenavštívili byla pískovna na Chlumu nad Malší. V příjemném podzimním dni jsme se tedy již téměř bez naděje na úspěch vydali na tuto lokalitu. A tentokrát se na nás štěstí konečně usmálo. Asi po hodině prohledávání hromady kamenů kousek od pískovny jsem konečně začala doslova vřískat radostí- našla jsem drobný úlomek nádheně sbětlounce zeleného Vltavínu. Radost, která mě v té chvíli zachvátila se nedá snad slovy ani popsat.

Hromadu mokrých a zablácených kamenů jsme tedy začali prohledávat ještě horečněji a další nález na sebe nenechal dlouho čekat. Po 6ti hodinách nepřetržitého přebírání kamenů jsme měli v pytlíčku celkem 21 Vltavínů různých velikostí. Kdyby se nesetmělo, hrabali bychom se v té haldě možná ještě teď. Naprosto vyčerpaní, špinaví od hlavy k patě a promrzlí, ale neskonale šťastní jsme se vydali neprostupnou mlhou na 200km dlouhou cestu domů. Cesta nám trvala přibližně tři a půl hodiny, ale to nám vůbec nevadilo, protože jsme konečně uspěli. Končně se nám ty hodiny strávené plazením se po polích v blátě vyplatily ...

Je to opravdu posedlost a velká vášeň, kterou jen těžko pochopí ten, kdo to nezažli. Všem podobně "postiženým" hledačům tohoto českého pokaldu přeji, aby měli stejné štěstí a radím, aby své hedání nevzdávali. Protože když si člověk něco opravdu hodně přeje, nakonec se mu to splní.