Vaše POTVORblogy

V životě většiny žen nastane okamžik, kdy se ozvou mateřské pudy. Jsou však mezi námi i takové, které si místo dítěte pořídí psa, a já tyto ženy plně chápu, protože i v mém rodičovském životě byly chvíle, kdy jsem jim dala za pravdu a s pomocí encyklopedie psů jsem si vybírala plemeno, které by jistě úspěšně nahradilo výsledek mého mateřského pudu.

Ve chvíli kdy nevíte, do čeho jdete, si představujete voňavé usměvavé a spokojené miminko, na které se tak těšíte, že byste si ho nejraději koupila v obchodě, abyste nemusela čekat 9 měsíců, až se narodí. Dočkáte se, narodí se malý uzlíček, který je nejkrásnější na celém světě, milujete ho ze všeho nejvíc na celém světě, můžete se pro něj rozkrájet, protože něco tak úžasného jste nikdy neviděli a dali byste za něj i život. Nevadí vám, že minimálně první dva roky máte kruhy nejen pod očima, ale až skoro pod bradou, protože brouček nespinká, pláče – řve a to takovou silou, že prodáte i rádio, které stejně neslyšíte, je nemocný a vy se můžete usoužit, jak byste rádi pomohli a nevíte, co to nebohé robě trápí. Ten váš miláček to ale ve všem vynahradí, protože je to prostě vaše sluníčko, doufáte, že vás má rád, když nechce ani k babičce a vy prvních osm let jeho života zapomenete, že existuje nějaký společenský život, ale děláte to rádi a pak … teď konečně přijde ten dramatický zvrat … jednoho dne se probudíte, podíváte se na to své děťátko a ono řekne „Neříkej mi Verunko, jsem Veronika, nemám nožičky, ale nohy, nemám co na sebe, protože jsem všechny ty příšerné a strašně nemoderní hadry vyhodila ze skříně a půjčím si tvou řasenku, tužku a make-up, protože spěchám do školy!“

… uf … a je to tady, nemáte doma dítě ale mládež. Teď už si jen tajně po nocích můžete prohlížet fotky někoho roztomilého, kdo se už nikdy nevrátí a musíte se smířit s tím, že máte doma skoroženu. Inu přerod zvaný puberta je proces bolestný pro všechny a na můj dotaz dětské lékařce, kdy že ta puberta jinak též zvaná obdobím očního bělma  skončí, jsem se dozvěděla, že u někoho nikdy. Jak tohle období přežít bez toho, abychom dítě umístili do náhradní rodinné péče, popřípadě do nějakého vzdělávacího ústavu, tak to fakt nevím. Zkouším způsob své maminky, která vždy počítala do pěti, než udeřila, popřípadě zvýšila hlas nebo práskla dveřmi, ale naše dveře mají skleněnou výplň a napočítala jsem již do několika miliónů a jestli bych jako zasloužilá matka dvou dcer mohla dát nějakou radu, pak je to jediné doporučení – přežijte to ve zdraví. Ve vlastním dobrém duševním zdraví a přejte si, aby vás nerozhodily věty typu – vy mě stejně nemáte rádi!! Držím všem rodičům pubertálních dětiček palec, a jestli máte zaručenou radu, jak toto „skvělé“ období zkrátit z deseti let na co nejkratší dobu, neváhejte a napište mi!

Citát:  Rodič, který by byl schopen vidět své dítě tak, jaké skutečně je, by potřásl hlavou a řekl: "Vilík nestojí za nic, prodáme ho!"