Propadla jsem kouzlu smršťování – Potvor

6.4.2017 | dobrá trefa

Smršťovací fólie (anglicky shrink plastic) nemá nic společného s potravinovou smršťovací fólií, do níž se balí bagety. To jen tak na okraj, protože název je trochu zavádějící.

Dlouho se mi do toho nechtělo. Fólie jsem si celá nadšená koupila na nějaké výstavě a pak jsem je uložila na dno zásuvky a vůbec se mi nechtělo si s nimi něco začít. Nebyl k nim totiž žádný pořádný návod, takže jsem tušila, že to bude možná oříšek. Ale jednoho dne jsem se přece jen odhodlala. Pročetla jsem na internetu všechny návody a zkušenosti a došlo mi, že prostě musím začít experimentovat a počítat s tím, že se to třeba taky nepovede. Zkoušela jsem asi tři měsíce - a pěkně jsem se vztekala, když se mi barva rozmazávala, fólie se při stříhání trhala nebo odmítala zeštíhlovací kúru teplem. Teď, po dvou letech, můžu říct, že se stala mým oblíbeným materiálem, protože mi dovolí plnit moje sny. Pojďte se také nadchnout!

Pracuju s průhlednou fólií, která vypadá opravdu nenápadně, připomíná spíš spisové desky. Jeden list má přibližně velikost velkého sešitu. Kvůli větší názornosti jsem pro vás nafotila odstřižky:

Aby na fólii chytaly barvy, musí být zdrsněná. Některé druhy už se tak dají koupit, jiné si prostě musím ošmirglovat sama. Používám k tomu houbičku na mytí nádobí. Výhodou je, že pro tuto techniku nepotřebuju žádná drahá udělátka nebo přístroje. Zato se musím obrnit trpělivostí a přivolat si múzu fantazie.

Používám permanentní fixy o několika průměrech hrotu a pastelky. Pak už potřebuju jen dobré nůžky, nůžtičky a děrovačku pro vytvoření dírek.

Ráda kreslím z volné ruky, ale vytvořila jsem si i řadu šablonek.

Podstatou smršťovací fólie totiž je, že se nakreslený motiv upeče v troubě, kde se zmenší a zpevní. A to je ten kámen úrazu: jak moc se obrázek zmenší? No, hodně. Takhle třeba vypadá šablona pro šerifskou hvězdu a hotová brož:

Mám ráda písmo, takže mne moc lákalo vyzkoušet na fólii i psát. Protože kreslím na rub fólie, písmenka píšu zrcadlově obráceně. To mě moc baví, jelikož jsem přeučený levák. Tady už je pár nakreslených nápisů...

Teď přijde ta dlouho očekávaná chvíle: vše je nakresleno, šup s tím do trouby! Je to úžasný adrenalin, protože je to jediná část, kterou nemůžu ovlivnit. Asi jako když dáváte batiku do barevné lázně a pak plni očekávání taháte horké kousky ven a nedočkavě rozstřihujete provázky...

Takže, sólo pro troubu a její dvouminutový tanec s fólií!

Vždycky mne fascinuje, že se z toho zmuchlaného chuchvalce vůbec něco vyloupne. Horký polotovar honem sundám z plechu, vložím mezi skleněné desky a pořádně zatížím několika svazky slovníků, aby se při zchladnutí opět nezkroutil. Pokud jsem před upečením zapomněla někde udělat dírku, tak mám smůlu. Upečená fólie je 1 - 2mm silná (záleží na druhu), pevná, trochu pruží, z lícu je krásně hladká.

Vychladlé kousky začistím pilníkem a kresbu fixuju lakem na vodní bázi, alespoň tři tenké vrstvičky. Nejvíce se mi osvědčilo tupování vatovou tyčinkou. Používám průhledný lak na ubrouskovou techniku, někdy i bílý.

Nechám pořádně proschnout, nejlépe do druhého dne. Hotové polotovary pak dále zpracovávám podle toho, co chci vytvořit. Moc ráda plast kombinuju s filcem, takže vám ukážu, jak vzniká klíčenka.