Vaše POTVORblogy

O kouzelných bačkůrkách

Na kopci stála chaloupka na kuří nožce. Hyperprostorové motory měla pečlivě ukryty, aby nikdo nezjistil, že každou noc podniká i se svou obyvatelkou galaktické lety.
Čarodějka Ája se přes den tvářila, že je úplně normální, ale v noci - to byla jiná. Sedla si ve své chaloupce do houpacího křesla v podkroví a netrpělivě z okna vyhlížela první hvězdy. V klíně měla položené klubíčko a v prstech točila pletacími jehlicemi.
„Tak už letíme," vrtěla se, sotva začala obloha temnět nastávajícím večerem.
Chaloupka se ani nehnula. Nožku měla složenou pod sebou a čekala na úplné setmění. Sotva padla tma, v domečku zmizela okna i dveře a střecha se stala průhlednou kopulí. Kuří nožka se odrazila a vynesla chaloupku změněnou v raketu tak vysoko, až na ni přestala působit zemská přitažlivost.
Ája seděla v křesle se zvrácenou hlavou a dívala se, jak se Země pomalu zmenšuje a její raketa míjí další planety sluneční soustavy. Sotva se ocitli za Saturnem a jeho prstenci, chaloupková loď zpomalila, jako kdyby se nadechovala, pak se jenom zablesklo a loď byla pryč. Ája si automaticky namotala na prst vlnu a začala plést. Jak dlouho pletla, tak dlouho loď letěla. Někdy to trvalo pár minut, někdy i několik hodin. Na jehlicích vznikal více či méně složitý vzorek a kolem lodi se táhly modravé čáry hyperprostoru.
Tu noc, o které je naše vyprávění, pletla čarodějka ze světle modré vlny asi dvě hodiny. Sotva zavřela poslední očko a ustřihla zbytek příze, loď vyskočila z hyperprostoru a vydala se na pomalou okružní cestu kolem nejbližší solární soustavy. Soustava měla tři slunce a patnáct planet, ale jenom na jediné planetě byl život. Mladičký život, dalo by se říct, sotva v plenkách.
Čarodějka si prohlédla všechny planety i tři slunce a tu živou si nechala na konec a zdržela se u ní nejdéle.
„Chuďátko," usmála se. „Takové maličké. Leží si tady a kope nožičkama." To si říkala, když viděla divoce vířící husté mraky. „Počkej. Mám pro tebe malý dárek." Vzala právě dopletené modré bačkůrky a hodila je směrem k planetě. Bačkůrky proletěly průhlednou kopulí střechy a zmizely mezi mraky planety.
Ája ještě chvilku počkala, aby se ujistila, že obě bačkůrky padají správně k planetě, a pak poprosila loď, aby ji donesla zpátky domů.
Před svítáním stála chaloupka na svém místě, nožku úhledně složenou pod sebou tak, aby nebyla vidět, a jenom lehké chvění mohlo napovědět, že má za sebou dlouhou cestu.
Na mladé planetě dopadla každá bačkůrka do jiné řeky. Příze se začala uvolňovat a bačkůrky se postupně rozplétaly a splývaly s proudem. Poslední upletená smyčka se zachytila kolem kamene a volná příze dosahovala daleko, daleko po proudu.
Kdokoli se z jedné z těch řek napil, zvedal pak po nocích hlavu ke hvězdám a snil o jejich kráse a dalekém cestování.
Čarodějka Ája seděla na kopci v chaloupce na kuří nožce a vyhlížela přátele ze vzdálené planety. Vždyť jim darovala touhu po jiných světech ve formě bačkůrek, které se chtěly rozběhnout po celé galaxii.

-------------------------------------------------------------

Od prvního července do posledního srpna dostanete od čarodějky Áji, zvané též Andoriel, prázdninový dárek: Při zakoupení dětských bačkůrek nebo ponožek z jejího obchůdku poštovné zdarma.