Brzy budu slavit své malinké výročí, kdy jsem objevila před sedmi lety úžasný Flér a hned toho dne jsem pověsila svoje první zboží. Proto se chci podělit nejen o začátky, ale taky /aby to bylo zajímavější/, jak jsem začínala podnikat vůbec, a to ještě za komunistů v roce 1987.
Vraťmě se ale o 31 let zpátky, kdy jsem začala podnikat už za komunistů. Často tady píšete, jak Vás vlastně přivedla k tvorbě všech těch úžasných věcí nejen mateřská dovolená, ale i touha po kreativitě, sebeupatnění a v neposlední řadě nějaká ta kačka navíc.
Svůj 1. výrobek k prodeji jsem tedy ušila před 30-ti lety a to dětské rifle na roční dítě. Riflovinu jsem zakoupila v tzv. TUZEXU za 60 bonů metr, tehdejších 300,- Kčs /pro mladší ročníky tzv. "Bony" byly poukázky, které nahrazovaly valuty /tedy dolary a marky/ a ty TUZEXY, to byly na tehdejší dobu luxusní obchody, kde dalo platit pouze těmito "bony". Z jednoho metru rifloviny bylo možné ušít 3 malinkaté rifličky na dítě do kočárku.
Poté co jsem kalhoty ušila, nasadila jsem si respirátor, gumové rukavice, zástěru a doma v kuchyni, na igelitovém ubruse jsem z tmavě modrých kalhot udělala pomocí chemického SAVA tzv. plísňáky. Kalhotky byly naprosto ojedinělé, krásné a to byla taková pecka, že kdo to nezažil asi ani neporozumí. Psal se rok 1987 a plísňové rifle neměli ani dospělí. Nosili jsme tesilky, krymplenové kalhoty z DDR a kdo byl na tom lépe měl manšestráky ze SEVERKY Cvikov, ovšem všechny stejného sřihu, muži či ženy.
Rychle jsem tedy pyšně vyrazila do ulic s kočárkem LIBERTA a dcera Andrea měla na sobě tyto první rifličky, obdiv kolemjdoucích nebral konce. Nedivte se proto prosím, že domů jsem přijela s dítětem zabaleným pouze v dece a na ulici jsem kalhoty prodala za 450,- Kčs. Pro představu průměrný plat byl cca 1500,- Kčs měsíčně. Takové lukrativní nabídce jsem jako svobodná matka prostě neodolala a kahoty z dítěte stáhla raz dva a bez uzardění.
Doma jsem měla ještě látku na další dvoje kalhoty, jenž mohu ušít, než se holka odpoledne vyspí. Je jasné, že jsem už ušila oboje naráz a tak vznikla moje 1. série o objemu 2 kusů. A pak shánění dalších poukázek BONY a ježdění do TUZEXU do Olomouce pro riflovinu. Brzy jsem začala vydělávat 3x více než moje rodiče oba dohromady. A moje dcera, .... ta už mi tu hanbu snad i odpustila.
Následovala ostravská burza Černá louka, pak udání sousedů a vždy všudypřítomných denunciantů, pozvali mě na Městský národní výbor na kobereček, tehdy se tomu říkalo Rudý koutek. Tam mě chvilku rolovali, domlouvali a tupili, ale nakonec mi vydali tzv. " Povolení městského národního výboru " abych mohla šít rifle dále a nenarušovala tímto řádný chod socialistické a uvědomělé společnosti. Psal se 16. říjen 1989.
Firma PARROT® jako taková však vznikla až v roce 1990, kdy Povolení MNV nahradil Živnostenský list. Od té doby jsem vyráběla dětské oděvy všeho druhu po celou, dlouhou dobu 20-ti let.
A začíná nám zase škola, tak doprodávám poslední zbytky chlapeckých kalhot a manšestráků s příběhem na svém profilu zde. I když se již dnes věnuji jen solitérní výrobě dámských, výhradně HAND MADE kabelek, na svoje začátky nezapomenu a vzpomínám s láskou i na ty různé útrapy.
Zdravím s přáním pěkného dne Vaše Luďka PARROTka
Komentáře:
Komentáře mohou vkládat jen přihlášení uživatelé.Páni! Málem jsem si "poplakala". Taky jsem podobně začínala - za svůj první počítač a grafický program jsem v roce 1994 vyplázla 105 tisíc..... tiskárna 24 tisíc, ruční skener 7 tisíc. No - takové jsme byly.
Moc pekny clanek, take si tu dobu pamatuji, tuzex bony a jak nikde nic nebylo