Vaše medailony

Představuji vám Zuzuš - Zuzanu Šulcovou z Kostelce na Hané.

Zuzuš  je "mistryní" ve vytváření originálních kousků oděvů, které jsou prostě nepřehlédnutelné. Původní  profesí  je Zuzuš účetní. Tuto činnost dělala cca 20 let. I když nikdy s čísly pracovat nechtěla, život to tak zařídil. Zuzuš má dva dospělé syny, 10ti letou vnučku a 2letého vnoučka, který je její sluníčko. I když prý není ideální hlídací babička, je pro ni její vnuk Kubík úžasný a pozitivní kus života, se kterým ji těší lézt po kolenou, stavět hrady z písku a který ji vždycky spolehlivě rozesměje.

• Co hlavně tvoříte, jaké techniky používáte?

Tvořím, či přetvářím oděvy pro ženy tak, aby každý kus byl originál, nemám ráda „stádní uniformitu“. I obyčejné tričko může být něčím zvláštní originální, že druhé takové nenajdete.  V poslední době jsem se pustila znovu do šití, ke kterému mě  přivedly nádherné materiály, ty jsem si dovezla ze své loňské cesty  po Malajsii. I tyto šité věci doplňuji  aplikacemi, ruční malbou, korálky, flitry. Mojí srdeční  záležitostí je sypaná  batika, která mě vždy okouzlí výsledkem, protože se nikdy nedá předvídat, co vlastně z výrobku „vyleze“.  Mé nejbližší okolí i zákaznice ví, že „ujíždím“ na všech odstínech  modré, takže většinou, i když si nachystám spoustu barviček k malování a barvení, stejně to skončí u té mé nejmilejší :-)

• Jak dlouho už tvoříte a jak to vlastně začalo?

Asi to bude znít jako fráze, klišé, ale ruční práce jsem dělala od mala a nějak jsem ani nevnímala, že dělám něco, co ostatní kamarádky neumí. Babička vyšívala nádherné hanácké kroje, maminka až do konce života vyšívala přenádherné věci technikou richelie, pletla, šila a  já se vždycky chtěla všechno od nich naučit. Navíc jsem vyrůstala v době, kdy nebylo možné něco pěkného v obchodech sehnat, tak jsem si začala sama šít, potom i na syny, pletla jsem do jednoho z prvních butiků v Olomouci.  Když jsem ovdověla s malými kluky, nebyl už na nějaké tvoření čas, takže až před pár lety, kdy už kluci stáli na vlastních nohách, jsem se s nadšením ke všemu vrátila, nejdřív pro sebe a své kamarádky.

• Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?

Své tvorbě se věnuji třetím rokem profesionálně, tedy snažím se o to J  A čas se asi nedá moc měřit, protože když jsou nápady, tak tvořím sedm dní v týdnu … bohužel  i na úkor domácích prací, ale naštěstí mám tolerantního mladšího syna, který se mnou bydlí a už se smířil s tím, že vyžehleno je fakt až když už skříně zejí prázdnotou. /Ondro díky!/

• Co na to Vaše rodina a okolí? Podporují Vás? Nosí vaše výrobky?

K tomu, abych začala tvořit „na plný úvazek“ mě vlastně přiměli synové, kteří  mi fandí a podporují mě. Obě moje švagrové nosí mé výrobky, stejně tak i kamarádky. Největší radost mi ale udělala loni snacha, která, ač je sportovní typ, tak si nechala namalovat dvě trička a nosí je, což pro mě asi bylo to největší ocenění.

• Co se Vám nejvíce povedlo? Co je Váš největší úspěch?

Za největší úspěch  považuji to, že jsem dokázala sama do života postavit syny jako slušné lidi a to si myslím, že v dnešní době není málo!

A v tvorbě? Asi dvě samostatné výstavy v Galerii 1499 v Olomouci. První měla název „Modré z nebe“, což bylo ovlivněno mou posedlostí modrou barvou a loni na podzim „S vůní Orientu“, která byla reflexí mé cesty do Malajsie, takže barevná, veselá, třpytivá.  Výstava prezentací krom textilní tvorby i mé druhé vášně a tou je focení.

A jinak je pro mě úspěch každá spokojená zákaznice, nebo zákaznice, která se vrací pro další a další kousky do svého šatníku.

• Měla jste někdy „tvůrčí krizi“? Jak jste ji vyřešila, co Vám pomohlo?

Tvůrčí krizi se asi nevyhne nikdo, kdo tvoří.  Někdy sedím hodinu nad kusem látky a nevím… prostě nevím co s ním. Beru další a další a nic. A pak stačí si jít třeba jen sednout s kafáčem do mé milované zahrádky, kouknout do kytek a ta barevnost mě nakopne k novému nápadu, vzoru a najednou nevím, co bych tvořila dřív. Příroda a její barevnost je natolik inspirativní, že z ní budu asi čerpat neustále a nejen pro tvoření, ale i jen pro veselejší pohled na život.  Nebo vezmu foťák a fotím všechno kolem sebe, přírodu, lidi, prostě život….

• Co plánujete do budoucna? Co byste chtěla dokázat?

Plány si nedělám, vždycky si říkám, že žiju a tvořím teď, co bude za týden, budu řešit až za ten týden.  Takže nemám plány, mám spíše sny. Sen o tom, že budu mít k ruce švadlenku, která bude technicky u stroje realizovat moje nápady a já budu malovat, korálkovat, aplikovat, že se o tuto část práce podělím.  Jsem ale realista, takže až zodpovím poslední otázku, tak zase sednu ke stroji a pustím se do další /modré/ sukničky na léto. Ale sny jsou krásné a každý by měl umět snít, ne?

Moc děkuji Zuzuš za rozhovor, její opravdu zajímavou tvorbu najdete ZDE.