Vaše medailony

Dnes bych vám chtěla představit Lenku Částkovou Elkeramiku. Zvítězila v naší soutěži s Potvorou Fintivou. Lenka nás malinko zmátla svým nickem, protože výrobky, které u nás prezentuje nemají s keramikou mnoho společného a jaký to má důvod, to už se dozvíte z našeho následujícího rozhovoru...

Když jste se u nás zaregistrovala a já jsem se poprvé podívala na Vaši fotku, 
zdálo se mi, že jste ztělesněný optimismus. Působila jste na mě více než pohodově.
Jste taková i ve skutečnosti? Prozradíte nám něco o sobě?

Já už vlastně ani nevím, jak ta fotka vznikla, ale měla jsem ji po ruce, když jsem se poprvé registrovala na web, a protože mi lidé psali, jak dobře na ně působí, tak už jsem ji tam nechala. Mám ráda humor, moc ráda se směji, ale jinak jsem asi normální ženská s každodenními starostmi i radostmi. Mám dvě kočky, dvě děti, a naštěstí, jednoho manžela .

Jakou první věc jste kdy vytvořila? Pokud si vzpomenete na výrobek ze
školní družiny tím lépe 

Když já mám občas problém, vzpomenout si v obýváku, co jsem dělala v kuchyni, a vy po mě chcete, co jsem dělala ve školní družině? Já vážně nevím. Během času jsem toho vyrobila už opravdu hodně a někdy jsem sama překvapená, co všechno je moje práce, když například najdu něco zasuté ve skříni. Ale přece jen, vzpomínám si na svůj první upletený svetr, který jsem pletla, když byl manžel na vojně. Byl fialový, vzorek vznikl úplně jiný, než byl ten předpokládaný, a po vyprání se natáhl tak, že mi byl až po kolena. Ale měla jsem ho ráda.

Ale čím bych se mohla pochlubit, kromě mých úžasných dětí, jsou tři CD, které jsem nahrála. Texty, hudbu, aranž, zpěv, hudební nástroje... všechno jen moje práce a  na to jsem hrdá.

Vaše šperky působí jemně až křehce, přestože jsou vyrobeny z kovu. Jak
moc je složité vyrobit například náhrdelník?

Každý náhrdelník je jiný a práce na něm je také jiná. To je na tom to skvělé! Jsou šperky jednodušší, které nemusím složitě promýšlet, protože tak nějak samy vyplynou. Jsou šperky, které mi dají pořádně zabrat, než vymyslím celou kompozici a hlavně technickou stránku zpracování. To si pak spílám, co že jsem si to na sebe zase vymyslela. Pak jsou šperky, kterým říkám „Smutné“. To jsou ty, se kterými se jen těžko loučím, protože si myslím, že se opravdu povedly a nejraději bych si je nechala. Potom jsou šperky, ze kterých mám strach. Možná to také znáte. Máte nápad, promýšlíte jej v hlavě i na papíře, vybíráte nejlepší kámen a nejvýraznější detail, technické provedení, vzhled versus praktičnost... . Je toho moc a někdy trvá hodně dlouho, než nápad uzraje v odhodlání, šperk vyrobit. To si pak sedám k pájce se strachem, jak to dopadne. Takovým šperkem  byla například „Medúza art deco“.

A některé šperky mají svůj příběh.  Od prvního zalíbení v kamínku až po jeho doručení jeho majitelce. Jeden příběh za všechny.

Koupila jsem krásný kabošon Sodalitu. Hned jako první mi padl do oka a vedle něj ještě jeden. Neměla jsem u sebe moc peněz, proto jsem koupila jen jeden. Cha! Ušetřila bych si cestu, kdybych koupila oba najednou. Stejně jsem se pak totiž pro něj vrátila. Překvapení nastalo, když jsem doma v tašce našla jen jeden. Prostě tam ten druhý nebyl! Pomyslela jsem si, že mi asi někde po cestě vypadl a dost mě to štvalo.  Z toho Sodalitu jsem vyrobila srdíčko a vystavila jej na web. Objednala si ho paní, která chtěla ještě jedno, stejné, pro svoji kamarádku.

Jaké bylo mé překvapení, když jsem totiž ten druhý sodalit opravdu našla, v té tašce, ale pod protrženou podšívkou. Den před objednávkou! Slíbila jsem jí tedy, že vyrobím ještě jedno srdíčko, a protože jsem těm dvěma moc fandila, vyptala jsem se také na jejich jména, a z jejich počátečních písmen vyrobila a pověsila na srdíčka malé překvapení. Srdíčka se líbila a paní mi napsala poděkování i „za to navíc, co jste nám poslala“. Cože? Co dalšího jsem ještě poslala? Já o ničem nevím. Nedalo mi to a zeptala jsem se. Dozvěděla jsem se, že jsem do těch kamenů vložila pro obě (jsem člověk, který se esoterikou nezabývá) silnou duchovní ochranu na horší časy, a prý je to jisté, protože ona se těmito věcmi zabývá. Já o tom vím velice málo, ale po četných zkušenostech a ohlasech od dalších lidí tomu věřím. Měla jsem velikou radost, kterou mám vždy, když mi někdo napíše, jak se mu šperk líbil.

Určitě musíte být soutěživý typ, když jste se zúčastnila naší soutěže s Potvorou Fintivou. Pochlubte se nám, co jste ještě vyhrála. Počítá se i mokré vysvědčení z plavání 

Tak to není. Já jsem vždycky ve všem prohrávala, takže třeba takové Člověče, nezlob se, je pro mě do dnes noční můra. Rozhodně nejsem soutěživý typ. Když jsem vyhrála Potvoru fintivou, řekla jsem si, že se už konečně smůla protrhla. Opak byl pravdou. Celou výhru jsem mohla věnovat na opravu auta, jemuž jsem, snad ze samé radosti, pošramotila fasádu. 

Váš největší koníček je zřejmý, je to tvoření, ale je ještě něco, co Vás baví a bez čeho byste už nedokázala žít?

Asi bych těžko dokázala žít bez pocitu, že jsem něco platná. Myslím, tak nějak lidsky. Proto jsem také ještě do nedávna, pracovala s postiženými dětmi. Mám prostě radost, když mají radost jiní a pro tu radost jsem ochotná jít hodně daleko. Když tak nad tím přemýšlím, je to vlastně hodně sobecké. 


Vaše plány do budoucna? Chcete si například vyzkoušet nějaký nový způsob zpracování kamenů?

Myslíte třeba v kamenolomu?  Ne, to nechci .  Ale ráda bych se naučila víc o kamenech. Prý jim dávám energii a sama ji pak z nich čerpám. Chtěla bych o tom vědět víc. Mým vysněným cílem je výroba šperků z broušených kamenů a stříbra. Snad se k tomu časem dopracuji. 

Je ještě něco, na co jsem se nezeptala a měli bychom to určitě vědět?

Já nevím. Možná bych mohla vysvětlit, proč mám přezdívku Elkeramika. Ona je totiž moje primární činnost Vysocká keramika točená na kruhu a vyřezávaná. V létě, vlastně už minulého roku, jsem měla úraz a tím výroba keramiky skončila. Proto teď vyrábím šperky, což byl dříve můj koníček.

Rozhodně si však nestěžuji. Výroba šperků mě úplně pohltila. Jen si občas povzdechnu, když se podívám na pec a kruh. Možná časem...

Určitě byste měli vědět, že si ohromně moc vážím Vašeho pozvání k napsání medailonku. Velice mě těší Vaše přízeň a moc za to všechno děkuji.

Děkujeme Lence za rozhovor a těšíme se na její další skvělé výrobky!