Vaše medailony

Zvolila jste si nick Veverka, to asi není náhoda?

Ano, není to náhoda. Veverky miluji od dětství a věnuji jim většinu svého volného času. Provozuji s přítelem oficiální záchrannou stanici pro tato zvířata a v současné době jich zde žije v našich voliérách devět. Rozhodně ovšem nikomu nedoporučuji veverku obecnou jako domácího mazlíka. Jedná se o zvíře z volné přírody s velkou touhou po svobodě a pohybu. Je-li veverka 
zdravá, v zajetí trpí. Chov veverky je možný v ČR pouze s platnou výjimkou ze zákona 114/1992 sb., jedná se totiž o chráněného živočicha, jehož chov bez povolení je porušením zákona o ochraně druhů.

Než jsem Vás poznala, nikdy jsem neslyšela o záchranné veverčí stanici. Měla jste nějakého předchůdce nebo jste tuto stanici vybudovala od základu?

Založit záchrannou stanici pro veverky jsem měla v plánu již v dřívějším bydlišti u Kutné Hory, tam ale pro to nebyl dostatek prostoru. Před deseti lety jsem se přestěhovala na Slapy do mnohem většího objektu s vlastním kouskem lesa a k realizaci nápadu bylo najednou o dost blíž. Svoji první veverku obecnou jsem získala asi před šestnácti lety ze záchranné stanice ve Vlašimi, se kterou jsem v té době spolupracovala. Jednalo se o osiřelé mládě, které si ve voliéře vážně poranilo nohu a následně o ni přišlo. Vedoucí vlašimské stanice Mgr. P. Čech mi tehdy tuto samičku nabídl, protože její zranění vyžadovalo z počátku celodenní péči a na to ve velké záchranné stanici nebyl čas. S velkou radostí jsem to uvítala a tak samička putovala k nám. Velkou část obýváku jsme obětovali na úkor voliéry, aby měla veverka dostatek prostoru. Tato samice s námi žila krásných osm let a soužitím s ní jsem veverkám propadla nadobro. Po čase jsem se, již zde na Slapech, ujala dalšího trvale handicapovaného veverčete, tentokrát samce s poruchou motoriky. Poté se ke mně dostala slepá veverčí samice a v té době už jsme s přítelem začali s výstavbou venkovních voliér a zařizováním všech náležitostí k založení oficiální stanice pro záchranu veverky obecné.
Stanice funguje od roku 2007 a prošlo jí již téměř dvě stě veverčích mláďat, která by bez lidské pomoci neměla šanci na přežití. Pokud totiž veverčí mládě vypadne z hnízda, jeho matka se pro něj většinou již nevrátí a tím se hlodavci, do kterých veverka patří, liší například od srnek nebo divočáků. Takto vypadlá mláďata pak mají jedinou šanci, že je najde člověk a předá do rukou 
odborníků. Často se také stává, že matku uloví dravec, nebo uhyne pod koly aut. Hladová mláďata pak ve snaze svou matku najít z hnízda vypadnou. Pokud se k nám takto osiřelá mláďata dostanou, poskytneme jim odbornou péči až do věku 4 měsíců, kdy je možno, jsou-li zdravá a silná, je vypustit zpět do přírody. Mláďata, která pádem ze stromu utrpěla trvalé postižení, zde zůstávají a je-li to možné, snažíme se je párovat, množit a jejich zdravé potomky opět vracet do přírody. Samozřejmě se nám nepodaří odchovat všechna přijatá mláďata, často se k nám dostávají již ve velmi špatném zdravotním stavu, ale i to bohužel k této práci patří. V letošním roce jsem úspěšně odchovala 85% všech přijatých veverčat, z toho se 80% vrátilo zpět do volné přírody, což mě velmi těší. Veverek totiž ve volné přírodě opravdu v posledních letech ubývá. V blízkosti lidských obydlí je jich na mnoha místech ještě dost, ale v divoké přírodě potkáte veverku již jen zřídka. Je to dáno tím, že veverka to ve volné přírodě vůbec nemá jednoduché. Má mnoho přirozených nepřátel - dravce, kuny, kočky a mnoho dalších a na mnoha místech má i nedostatek přirozené potravy, proto se stěhuje do blízkosti lidí. Tam na ni ale čeká mnoho jiných nástrah jako například frekventované silnice, domácí mazlíčci s loveckými pudy, v chatových oblastech různé vodní nádrže, sudy s vodou, jezírka, jedovaté plodiny. 
Život veverky obecné prostě vůbec není jednoduchý, i když vypadá tak vesele a bezstarostně, když ji vidíte hopkat po stromě v parku.

Proč Veverka již víme, nyní bych se chtěla zeptat, jak Veverka ke tvoření přišla.
Je to Vaše povolání nebo "jen" koníček?

Ke tvoření šperků jsem se dostala paradoxně také kvůli veverkám. V dnešní době je velmi těžké sehnat finanční prostředky pro chod stanice od státu i sponzorů. Vzhledem k tomu, že jsme stanice věnující se pouze jednomu živočišnému druhu, nemáme na dotace nárok. A já po pravdě nejsem typ člověka, který by se uměl někoho doprošovat o peníze. Raději si je vydělám sama prací. Začala jsem přemýšlet, jak pro veverky peníze vydělat. Vyrábět šperky byl jeden z prvních nápadů. Již dříve jsem vyráběla drobnosti pro sebe a své známé, takže to chtělo jen zdokonalit a naučit se více technik. Začínala jsem jako většina klasickým korálkováním, smalty, drátováním a podobně. Žádná z těchto technik mě ale na dlouho nezaujala. Asi před třemi lety jsem navštívila kurz "letované kameny" a tím bylo vše jasné. Cínování mě zcela pohltilo a věnuji mu nyní až 10 hodin denně. Začátky byly samozřejmě dost těžké, na kurzu nás naučili naprostý základ. Vše ostatní jsem se už musela naučit sama metodou pokus - omyl. Již dva roky je to mé hlavní povolání a věnuji se mu naplno. Dříve jsem se živila výukou jízdy na koních. Koníků máme doma devět a v současné době mě ve výuce jízdy zastupuje kolegyně.

Vaše výrobky jsou velmi profesionální a již si našly mnoho obdivovatelů. Používáte k výrobě i kameny, které mají léčivou schopnost, a podrobně to popisujete u svých výrobků. Je léčitelství také jedním z Vašich zájmů nebo spolupracujete s někým, kdo tyto kameny k léčení používá?

Minerály - polodrahokamy jsou mou druhou vášní po veverkách. Vždy jsem je měla velmi ráda, nejen pro jejich krásu, ale i léčivé vlastnosti. Sílu a vibrace, které z nich vyzařují, velmi dobře cítím a vnímám jako dar přírody, kterého je třeba si vážit. V popisu jejich vlastností čerpám tedy z vlastních zkušeností, ale i z různých knih a článků. Léčitelství se nevěnuji, ale věřím, že příroda je mocná čarodějka, která, pokud se k ní chováme slušně a s úctou, nám může velmi pomoci. Já osobně v přírodě čerpám nejen energii, ale i nápady pro svoji tvorbu.

Zajímalo by mě, jak Vaše krásné šperky vznikají. Mohla byste nám popsat techniku výroby? Co je prvním impulsem pro výrobu?

Výrobě mého šperku předchází pečlivý výběr kamene. Tomu věnuji poměrně dost času, protože kámen mě prostě musí "oslovit". Je-li kámen vybrán, přichází fáze "rozmluvy" s ním. To spočívá v několika minutách držení kamene v dlaních a vnímání jeho vibrací. Po chvíli v duchu jasně vidím, jak bude a má šperk z tohoto kamene vypadat. Snažím se vždy "přání" kamene respektovat, protože věřím, že jedině tak bude mít šperk duši a bude svému majiteli nosit radost a pomáhat. Pak již přichází na řadu samotná výroba šperku, která někdy trvá několik desítek minut, jindy několik hodin i dní, to záleží na náročnosti zpracování. Při výrobě používám úplně obyčejnou pájku za cca 100Kč, cín, měď, mosaz a dráty různých průměrů i tvrdostí. Pokud pracuji se sklem, které mám též velmi ráda a to hlavně to české, inspiruji se jeho tvarem nebo barvou. Je pro mě velmi důležité, aby výsledný šperk byl nejen hezký, ale i příjemný do ruky, aby nikde neškrábal nebo nezatrhával nitky z oblečení. Jsem tak trochu perfekcionista a to se asi promítá i do mých šperků. Pečlivě zpracovávám i zadní stranu šperku, chci mít jistotu, že bude zákazník opravdu spokojený.

Z toho vyplývá, že vaše tvorba je hodně pocitová a intuitivní, tvoříte přesto i na přání zákazníků?

Ráda dělám i šperky na zakázku podle přání zákazníka, ale i tak se snažím respektovat kámen a způsobem zpracování podpořit jeho krásu.

A co říci na závěr našeho rozhovoru?

Na závěr bych chtěla poděkovat všem svým zákaznicím za jejich přízeň a nákupy. A velký dík patří i přírodě za inspiraci, kterou mi poskytuje a za krásné chvíle v ní prožité, bez ní bych asi nedokázala vůbec žít.