Vaše medailony

Tento rozhovor s Lucií Dvořákovou pro portál potvor.cz připravila Lucy - více o Lucy se dovíte v jejím medailonu, kde jsme ji pro změnu vyzpovídali my.

Jak ses dostala k tvoření?

Nevím, zda jsem se k tomu nějak dostala, prostě jsem tvořila už jako dítě, od mala jsem takové ty tvůrčí sklony měla v sobě. Udivovalo mě, co všechno se dá vlastníma rukama vyrobit a vždycky jsem také vyráběla a přetvářela, co se dalo. Vzpomínám, jak jsem pořád pokukovala po časopisech s tvořivými rubrikami, zajímaly mě knihy tohoto zaměření a já si vždy říkala, že tohle přesně by mě bavilo dělat. Pokud ale myslíš, jak jsem se dostala k tomu, že je tvoření vlastně součástí každého mého pracovního dne, tak to bylo nějak takto. Více jsem se tvořením začala zabývat, když se mi narodila dvojčátka a já byla doma na mateřské dovolené. Abych se z toho kolotoče kolem dvou miminek úplně nezbláznila, utíkala jsem z reality do světa fantazie, a když jsem měla všechno hotovo, děti spaly, tak jsem tvořila. Když měl pak výsledek mého „útěku“ i uspokojivý výsledek, bylo to pro mě velice naplňující.  Posílala jsem své výrobky do různých soutěží, až jednou přišla nabídka od jednoho časopisu na spolupráci. Vydala jsem své první postupy, které se líbily, a už to šlo ráz naráz. Když byly dětem dva roky, dostala jsem nabídku na první knížku. Protože nápady přibývaly, řekla jsem si, že by byla škoda, je nechat jen tak ležet a postupy zpracovávat jen do článků pro měsíčníky. Chtěla jsem jim udělit podobu trvalejšího charakteru – tedy podobu knižní, jakousi trvalou hodnotu, aby moje výrobky neupadly v zapomnění po třiceti dnech, vydáním dalšího čísla.

Máš skvělé nápady, kde bereš inspiraci?
Tak to děkuji, ale každý nápad určitě skvěle nedopadne. S inspirací je to různé - dívám se kolem sebe, inspiruje mě příroda, ale především hodně staré a již nepotřebné věci nebo předměty určené k vyhození. A samozřejmě, co se tvoření pro děti týká, mě nesmírně každý den inspirují moje děti.

Vím, že chystáš svou druhou knihu, pověz nám o ní něco…

Kniha se jmenuje "Originální výtvarné nápady pro děti i rodiče“. Její podnázev je „Veselé dekorace, zvířátka, pohádkové bytosti a hračky“. V knize čtenáři naleznou návody na to, jak z obyčejných materiálů udělat originální výrobky. Chtěla bych v ní dětem a rodičům ukázat, že tvořit se dá ze všeho. Najdete v ní mimo jiné také nové, zajímavé a netradiční výtvarné techniky, které naučí děti zručnosti a samostatnosti. Všechny nápady v ní lze kreativně obměňovat, protože taková kniha by měla rozvíjet fantazii a podporovat přirozenou tvořivost dětí.  Nabízí také spoustu fotografií, tipů a triků, šablony v originální velikosti, podrobný popis výroby ke každému nápadu, fotografie názorně ukazují výrobu krok za krokem. Je vhodná také pro školy, školky, mateřská centra a výtvarné kroužky.
Materiály, se kterými jsem pracovala během přípravy této knihy, jsou na první pohled věci obyčejné – někdy už nepotřebné a určené k vyhození, na pohled druhý výborný materiál k tvoření, který je snadno dostupný a většinou nic nestojící - např. tuby od celaskonu, punčochy - silonky, vařečky, zbytky linolea, víčka od přesnídávek, plastové láhve, plechovky, krabice, vaničky od paštik, zavařovací sklenice, dřevěné kolíčky, přírodniny, hadříky na nádobí, kameny, korkové špunty a podobně. V knize bych chtěla ukázat, jak málo stačí, aby vznikl originál, který bude dělat parádu, a že většinou postačuje chuť dát se do práce, odvaha, nadšení a troška té fantazie. Jsem přesvědčená, že k výrobě jedinečného kousku přitom není třeba přehnané množství drahých materiálů, protože využít se dá i to, co najdete doma nebo v přírodě, aniž byste očekávali, že se vám to někdy bude hodit. A stejně tak nebudete k tvorbě podle této knihy potřebovat ani nejmodernější pomůcky, abyste netradičním způsobem a zcela po svém vykouzlili něco ojedinělého a krásného. Vždyť nic není nemožné a ze všeho se dá něco vytvořit!

Proč tentokrát kniha právě pro děti?
Protože zcela určitě to nejcennější, co můžeme svým dětem dát, je čas a zájem. Každé dítě je svým způsobem malý „umělec“, rádo něco vytváří a vždy má ze svého dílka obrovskou radost. Proto je třeba dopřát našim výtvarníkům potěšení z vlastnoruční práce – z věcí, které sami nebo s něčí pomocí vyrobí.  Kniha je ale určená také pro rodiče, protože vůbec nejlepší je, když takové tvůrčí chvilky děti prožívají právě s nimi.  Při „práci“ bývá totiž čas na legraci, povídání, chválení a povzbuzování… A to je právě to, co každé dítě potřebuje ze všeho nejvíc, a právě na takové okamžiky pak bude dlouho a rádo vzpomínat.

V knize bych chtěla ukázat, jak je možné společnými silami hravě zvládnout vytvořit různé předměty, ze kterých budou děti nadšené. Věřte mi, rády se do výroby zapojí, vzhledem k věku budou plnit zadané úkoly a tím se vlastníma rukama podílet na tvorbě nového předmětu, který může ozdobit třeba jejich pokojíček. Určitě je to bude moc bavit a jejich vztah k těmto věcem bude jiný než k těm pořízeným v obchodě (i kdyby třeba nebyly zdaleka tak dokonalé). Tvořením děti rozvinou své schopnosti, ale navíc se takto strávené chvíle nedají ničím vyvážit a čerpat z nich pak budou celý život. A nejen ony.

Prodáváš své výrobky?
Ne, své výrobky neprodávám, vždy je rozdám nebo si je necháme doma, což už ale začíná být vzhledem k neustále novým přírůstkům téměř nemožné a naše domácnost se mění v jedno velké skladiště

Kde prezentuješ svoji tvorbu?
Prozatím ve dvou knihách a různých časopisech, kde se podílím na přípravách rubrik „pro šikovné ruce“. Teď nejnověji jsem svou tvorbu prezentovala v televizním Receptáři prima nápadů.

Máš nějakého dalšího koníčka kromě tvoření?
Ano, stalo se jím fotografování, což s mým tvořením samozřejmě úzce souvisí. Nápad, který chci v časopisech či knize prezentovat, by neměl být pouze dobře a do detailů zpracován, ale také pěkně nafocen. Fotografování je velice obdivuhodná kreativní činnost, kterou jsem se ale nejdříve musela naučit. Zakoupení digitální zrcadlovky a hodiny u profesionálního fotografa byl jen začátek, pak už bylo na mě, jak se s tím poperu. Na základě toho jsem pak dostala příležitost fotografovat a psát reportáže ze světa chat a chalup, které připravuji pro časopis Recepty prima nápadů, a to je další činnost, která mě vedle tvoření moc baví.

Pak ještě ráda chodím po šumavských lesích, dělám různé hlouposti se svými dětmi, sekám trávu na zahradě, natírám – no a už jsme zase u toho tvoření 

Jaké techniky tě ještě zaujaly?

Tvořím si tak, jak mě zrovna napadne, z toho, co mám právě k dispozici, dělám to, co se mi líbí, vymýšlím si někdy neskutečné pitomosti a mnohdy také kvůli tomu výsledek mé celodenní práce letí večer šupem do koše. Ale samozřejmě, že jsem i leccos vyzkoušela a abych řekla pravdu, techniky, které mají předem daná pravidla, mě nelákají. Moje tvoření spíš probíhá stylem nápad – pokus – někdy omyl a začíná tím, že uvidím nějaký materiál nebo předmět, který je už nepotřebný a na základě toho se snažím něco vymyslet. U vaření, žehlení a uklízení  přemýšlím o starých plechových nádobách a obraze, neckách, alobalu, linoleu, víčkách a dalších věcech, které mám všude doma nebo ve sklepě zatím pečlivě uschované. Čekají tam, až mě „něco“ napadne.  Někdy se nápad dostaví hned, jindy to trvá týdny i měsíce.

Co máš na svém životě nejraději a co tě udělá šťastnou?
Je to jednoduché. Moje dvojčátka Radečka a Vojtíška, samozřejmě rodinu a svou práci, což všechno považuji za neuvěřitelné štěstí, kterého si vážím. Vím, že to není samozřejmost

Stránky, kde se můžete o Lucii Dvořákové dovědět více a zakoupit její knihy: www.originalvyrobky.cz