Vaše medailony

Chtěla bych vám představit Magic - Marcelu Haškovou Neumannovou. Tvoří zajímavé šperky a neméně zajímavý byl a je i její život.

Tvoříte "odjakživa" nebo jste se k tvoření dostala nějakou zajímavou náhodou? Vždy jste se zajímala převážně o šperky nebo máte i jiné obory a techniky, které Vás baví?

Jak se to vezme. Tvořím asi odjakživa. Vždy jsem chtěla tátovi pomáhat při práci. Ať to byla pokládka dlaždic či tapetování, nejraději jsem pomáhala při obkládání kuchyně dřevem, ale řetízky mi rozplétala sestra, když se mi zapletly . Ráda jsem asi od 16 let šila na staré šlapací „singermašině“ u babičky a učila jsem se plést. Vyšívání mi nešlo a dodnes nejsem schopná udělat křížkový či jiný hezký steh.

V prvním bytě jsem si sama vysekala a postavila otvor pro dveře a nainstalovala i stará původní futra a dveře. Sama jsem si zrestaurovala kuchyň i s dvoudřezem apod., takže „stavební práce“ mám zvládnuté a moc mně baví. Když jsem přišla s tím, že budu dělat šperky, ptala se mně nejen moje máma, zda vím, že se to nedělá kladivem a sbíječkou Kompletovala jsem šperky z drahých kamenů ve firmě mého kamaráda a uchvátilo mě to, protože jsem zjistila, že i maličkosti zvládnu.

Pro změnu jsem se pak věnovala firmě, dnes už exmanžela - lakýrníci, tapetáři, zedníci a obkladači .

Ve třiceti jsem hledala práci na doma a na jeden inzerát se ozval pán, že mě zná z firmy „od kamenů“, a že si od něj mohu koupit korálky, něco zkompletovat a on se za 14 dní vrátí a odkoupí povedené kousky. No, nevrátil se a já dlužila spoustu peněz a doma hromada věcí k ničemu… zavřela jsem to do skříně!

Asi po půl roce jsem potřebovala pro někoho „všimné“ a tak jsem věnovala jeden z výtvorů. Paní měla takovou radost, že jsem zkusila prodej po kancelářích. Objednávky se hrnuly. A byla to jedna z mých krásných dob života. Celý den jsem mohla být se synem. S kočárkem jsem objížděla, co si kde kdo objednal a bylo to velmi hezké období. Když Vojtík začal chodit do školky, začala jsem se sousedkou objíždět trhy.

Celou tu dobu to bylo bohužel jedno velké období trápení ve vztahu, které vyvrcholila letos v květnu a já ze dne na den přestala být zcela funkční. Tupě jsem tři týdny zírala do zdi. Nebyla jsem schopná vůbec ničeho. Ten kdo nezažil týrání, ať už psychické či fyzické, ten to nikdy nepochopí. A je to pak hodně těžké vysvětlovat komukoliv. A tak se mi to ani vysvětlovat nechce. Ale mluvit už o tom můžu. Jen nemám sílu to vysvětlit. A nyní, kdy už zase začínám mít trochu síly, se vracím po šesti měsících do života a to nejen toho soukromého, ale hlavně taky tvořivého, tak mám velkou radost, že se mi to trošku daří. I když začínám vlastně všechno od nuly.

Je tvoření Vaše hlavní pracovní činnost nebo je to koníček? A máte ještě čas na další koníčky? Tvoříte i se synem?

Jeden čas to byl jediný můj příjem a šlo to. Nyní jsem v domácnosti se zahradou, se zvířátky a se synem. Můj zdravotní stav mi bohužel momentálně nedovolí nastoupit do práce. Takže opět je to jediný příjem. V listopadu jsem nastoupila do prodejny a po šesti hodinách jsem zkolabovala. Před dvěmi roky jsem měla úraz na páteři a ozvalo se to jako blesk z čistého nebe. Nosím nákrčník na práci, chodím na rehabilitace a mám vyhnuté dva obratle. Zřejmě mně čeká v únoru docela zajímavá operace. „Vyztužení“. Jsem zvědavá, jak pan doktor bude kreativní. Dělám vše proto, abych neskončila na invalidním vozíku. A tak teď je tvoření pro mě jedinou záchranou zdravého rozumu. Nemohu sedět celý den, ale každou chvilku, kdy mohu, toho využívám! A užívám si to! Ostatní čas věnuji svému synovi. Je ten nejdůležitější v mém životě. Je to úžasný, maličký a křehký človíček, který to se mnou nemá jednoduché, ale statečně drží mně i sebe nad vodou. Byl celých sedm let svého života hodně nemocný. A je hodně úrazový (po mamince) a tak spolu vlastně děláme úplně všechno. Pomáhá mi na zahrádce, se zvířátky, balí se mnou balíčky. Připravuje cenovky a lepí je na zboží. Teď v listopadu jsme spolu dali dohromady jednu místnost (mimo dům), … nový palubkový strop, vyštukovat, vymalovat …natáhnout elektriku. Bohužel to děláme po kouskách. Za pár dnů tam otevřeme bazárek. Budeme tam mít hračky, věci na miminka, věci do domácnosti a samozřejmě naše výrobky! Na víc mi už opravdu čas a hlavně síla nezbývá.

Jakým způsobem vznikají Vaše výrobky? Nejdříve je nápad a pak realizace nebo máte hromádku s materiálem a zkoušíte, co by z toho mohlo vzniknout? Co považujete za svůj největší tvořící úspěch?

Mám notes, kam si občas něco namaluji, když mně něco napadne. Ale to až poslední cca čtyři roky - pro šperky ohledně cínování. Stejně je dělám pocitově. Jsou trochu „dětské“ -  utíkám při jejich realizaci kamsi do snění, ale snažím se je dělat technicky dobře, nositelné.

U bižuterie kompletované (ketlované, navlékané a další), tam to mám pocitové. Zde není třeba malůvek. Můj osobní rekord bylo před výstavou Minerva na Malé straně, dozvěděla jsem se to ze dne na den a neměla svůj plný počet věcí na prodej, tak jsem za šest hodin zkompletovala plný stůl výrobků a ještě před odjezdem už byly v sáčkách s popiskou s cenou. Mám tak uschované všechny výrobky. Výstava ovšem nedopadla dobře. Na tuto výstavu chodí většinou lidé, kteří na tom nejsou nejlépe zdravotně, ve vztahu či finančně a jdou za kartáři a léčiteli pro radu. Tolik nešťastných lidí na jednom místě, pro mě bylo tak psychicky náročné, že jsem tam kolegyňku musela nechat samotnou i s mým zbožím a musela jsem odtud utéct. Ale bylo co prodávat! Za velký úspěch považuji i to, že mně to pořád baví. Že se vlastně pořád chci učit. Vodnáři bývají leniví, když dosáhnou určitého stupně úspěchu, jsou se sebou spokojení. A to já tedy nejsem. Naučila jsem se kvůli výrobkům poznávat kameny (ne všechny, ale docela dost), naučila jsem se trochu lépe fotit, pořád se snažím proniknout i do ostatních technik a to nejen co se týká cínování a galvaniky, ale to je ještě na dlouho, to se teprve učím.

Na co byste chtěla odpovědět a já jsem se na to nezeptala?

Já myslím, že dalších nezodpovězených otázek je strašně moc.

A i tak jsem toho na sebe zase prozradila dost . Pokud se někdo ještě bude chtít o mně něco dozvědět, má možnost se klidně zeptat i dole pod článkem, nevadí mi napsat odpověď, i když raději si povídám…

Děkuji Vám Marcelo za rozhovor a za celý potvortým Vám přeji spoustu krásných výrobků, hodně zákazníků a samozřejmě vše nej v životě!