Vaše medailony

CO O SOBĚ ŘÍKÁ LUCY...

Je mi 12 let, žiju v Plzni, jsem v sedmé třídě, závodím s aerobikem po celé ČR, jsem šíleně podnikavý typ, ráda kreslím (i při hodině ČJ ). Chodila jsem do sboru, vyhrála jsem něco ve škole... a taky jsem plavala... s tím vším jsem sekla, jelikož jsem neměla čas. Toužím po vlastním atelieru, všechno oblečení musím mít do puntíku sladěné (to tam radši nepište ),  doma mám andulku, účinkovala jsem  v TV... a to určitě ještě není všechno.

Jak tě vlastně napadlo oslovit někoho „cizího“  a psát si s ním, dělat s ním rozhovor? Koho jsi oslovila jako prvního a jak?

V deseti letech jsem si psala s Mirkem Topolánkem, takže to mám asi vrozený ... No a jednou jsem poprosila Šárku Rooya, zda by nevložila nějaké foto do soutěže, kterou jsem v té době pořádala... Poté mi  nějak "cvaklo" v hlavě, a najednou to ze mě vypadlo, napsala jsem jí, zda by byla ochotná se mnou udělat rozhovor...  A už se to vezlo Ona souhlasila a přibývali další a další lidi...

I profi-redaktoři někdy bojují s tím, že oslovit některé lidi je těžké, protože budou třeba reagovat nepříjemně. Nebojíš se nepříjemné reakce nebo odmítnutí?

Upřímně, ještě se mi nestalo, že by někdo odmítl, ani nepříjemná reakce zde nebyla. Ale určitě na ni někdy dojde, ale já se nebojím 

Když jsi oslovovala Donnu Kato (její jméno znají všechny, které tvoří z fima), napsala jsi jí, že jsi dvanáctiletá? Jak oslovení reagují, když se dozví, že vedou komunikaci se školačkou?

No, jelikož jsem nechtěla lhát (resp. neříkat, že mi je 12let), raději jsem to ihned napsala . Oslovení reagují opravdu příjemně. Píší, že jsem šikovná, chválí mě a já si toho všeho moc cením!

Spousta školaček má vlastní blogy, ale málokdo na nich organizuje soutěže pro své návštěvníky, vede debaty a shání zajímavé články, aby návštěvníci měli „kulturní program“…. Jak jsi se k tomu dostala? Jaká byla původní myšlenka tvého webu  a jaká je dnes?

Na začátku to byl nápad udělat jen galerii mých výrobků, kterou mi udělal taťka, tu jsem pak rozšířila o články, založila si stránku na Facebooku... Nejdříve jsem jen chtěla upoutat pozornost na mé šperky, ale po chvíli jsem zjistila, že tudy cesta nevede! Chtěla jsem nabídnout čtenářům víc,  aby byli nadšení a měli radost ze soutěží popř. výher apod. Teď mám myšlenku zcela jinou! Pro fanoušky fotím návody, mám již zmiňované rozhovory, na FB vytvářím soutěže, zapojuji je do různých aktivit a spousty dalších věcí chystám! Z propagace sešlo, tvořím jako o život a zkouším nové a nové techniky.

Když se spolu bavíme, je to konverzace dvou „dospěláků“.  Rozumíš si vůbec se svými vrstevníky? Trávíš s nimi čas? Hraješ si?

Jasně, mám hrozně ráda své přátele, trávím s nimi čas (když nějaký mám),  no a hraju - občas zajdeme ven, do města, do kina, ale nejvíce "blbneme" ve škole ! Jelikož mám ale ještě tréninky s aerobikem (se kterým závodím), tak mi moc volného času opravdu nezbývá.

Co tvoje rodina? Ví rodiče jak jsi aktivní a komunikativní? Vítají to nebo to vidí spíše negativně, že ti to ubírá čas na učení?

Ví, a myslím, že moc dobře . Mamka ke mně zničehonic přijde a povídá, že je na mě pyšná. S taťkou jsem hrozně podnikavá, miluju to... pořád plánujeme, řešíme weby, aktualizace... Oba dva jsou určitě rádi, a vždycky se diví, s čím jsem zase přišla 

A teď klasika: Co škola? Jak ti to jde a co ti ve škole jde nejlépe a co nejhůře?

Už šest let se opakuje stejná situace - samý jedničky . Jo, zatím to jde, jsem "premiantka" třídy (jak mě některé učitelky přezdívají), ale musím přiznat, že se to stále nabaluje, takže už moc nestíhám . Nebudu zde vypisovat předměty, které mám ráda, nejvíce ale asi tělocvik (běhání a přehazovanou). Jediné co nesnáším je dějepis!

A na konec jedna moje „zvědavostní“. Co kluci?

Byli, jsou a budou. Ve třídě je většina kluků, takže s nimi trávím hodně času. A víc neprozradím .

A pro ty, co by chtěli vědět o Lucy více tady máme odkaz na její stránky: Ateliér Lucy