Vaše medailony

„Vyrobit nějaké dárečky pro babičky a dědečky? Jasně, vyrobíme, sejdeme se s holkama a něco vymyslíme a určitě se zapojíme“… Tak takhle jsem poznala Alenku Chovancovou z Havířova… :-)

Byla jsem nadšená z toho, jak rychle zareagovala na náš projekt Dárkiáda a jak rychle dokázala zorganizovat akci na podporu tohoto projektu. A pak mi Alenka vyprávěla, jak začala vyrábět a tvořit pro radost, později se scházely s kamarádkama v obýváku a nakonec se to rozrostlo v pravidelné setkání více než 30 šikovných tvořilek v kavárně ZaHRAda v Havířově… Nejsou to žádné klasické tvořivé kurzy, jsou to prostě příjemná setkání s tvořením  - Tvořivé večery - a podle počtu účastnic to tedy musí být něco..:-), takže mi to nedalo a musela jsem Alenku vyzpovídat:

• Alenko, jak to všechno vlastně vzniklo? Jak došlo k tomu, že se teď pravidelně setkává více než 30 šikovných žen v kavárně, aby tvořily?

Tvořivé večery vznikly tak nějak samy od sebe. J Bylo to tak, že když jsem byla na první mateřské, občas jsme se scházely se sousedkami a něco večer vyráběly. Později se začaly přidávat další kamarádky. Kamarádky přivedly další kamarádky a nakonec to u nás v obýváku vypadalo jak na pěkné párty. Přiznám se, že i když mě tvořit bavilo, nebyla jsem v těchto setkáních příliš iniciativní. Ale holky mě pokaždé znovu „udolaly“.

V létě 2010 za mnou přišel náš pastor a nabídl mi, abych svá tvoření přesunula do nově otevřené kavárny, kterou jsme společnými silami jako církev otevřeli. Zrekonstruovali jsme budovu bývalé školky a vytvořili tam komunitní centrum Jako doma. Nabídku jsem přijala. A tak jsme se v září 2010 sešly s holkama poprvé v kavárně.

• Jak vlastně vaše setkání probíhají? Jak se organizují a kdo vymýšlí tvořivý program?

Scházíme se jednou za měsíc, mimořádně dvakrát. Založila jsem stránku na facebooku (www.facebook.com/TvoriveVeceryVhavirove), kde vystavuji pozvánky na jednotlivá tvoření a dámy  se skrze ně hlásí. Snažím se, abychom vytvářely nevšední, krásné a praktické věci. Nechci, abychom dělaly něco, co si pak založíme někam do šuplíku, ale mám radost, když vidím, jak holky věci užívají, nosí, darují…

Většinu tvoření dělám a vedu sama. Nemám ale potřebu umět a dělat všechno. Takže když poznám někoho, kdo je v něčem velmi šikovný, moc ráda ho angažuji, aby některé z příštích tvoření udělal se mnou. Holky mi už automaticky ochotně chodí pomáhat chystat kavárnu před akcí, obsluhují za barem, uklízejí po akci a ještě mě vozí domů autem (luxus). Jsou úžasné.

Tvořivé večery nejsou klasický výtvarný kurz. Je to spíš setkání v příjemné atmosféře u kávy a čaje, pohoda a veselé klábosení s dalšími ženami, poznávání stále nových úžasných osobností. A jako bonus společně něco tvoříme. Nezáleží na míře šikovnosti. Každá je vítána. Každému nabízím tykání. Snažím se s každým prohodit během večera alespoň pár slov. Je tady legrace a dobrá nálada. Každý snadno zapadne do party.

Na začátku se snažím sjednat si na pár minut ticho (téměř nadlidský výkon :-D) a vysvětlím, popř. ukážu postup. A potom už to v kavárně hučí jako v úle a vrháme se na tvoření.

Šijeme, plstíme, lepíme mozaiku, zaléváme pryskyřicí, zdobíme perníčky, tvoříme scrapbooková alba, šperky, drátkujeme, tvoříme z fima, zdobíme vajíčka atd.… zkrátka je to pestré.

• Spousta „organizátorů“ se snaží na své akce dostat účastníky, kupují si reklamu, aktivně oslovují potenciální účastníky a propagují… a vy máte pořád plno i bez masové propagace…:-) Jak si vysvětluješ, že je o vaše Tvořivé večery takový zájem a sejde se vás tak hodně?

:-) Řekla bych, že je holkám v kavárně prostě dobře. A to je motivuje přijít znovu. A vzít s sebou nějakou další kamarádku, kolegyni z práce nebo příbuznou. Přestože tyto akce pořádám pod záštitou církve, 99% holek v Boha nevěří. A nikdo jim to ani nenutí. Klíčové  jsou vztahy a přátelská atmosféra. Kreativita je něco, co nás spojuje. Která žena nepotřebuje relax a přátelství? Která nemá radost, když vlastníma rukama zvládne udělat něco krásného a kvalitního? Kdo si občas nepotřebuje odpočinout od domácího nebo pracovního shonu?

Přitažlivá je asi i cena. Tím, že večery pořádám bez nároku na honorář, a tím, že prostory poskytuje církev Na cestě, je cena velmi přijatelná a dostupná opravdu každému. Zahrnuje totiž pouze náklady na materiál. A ten se snažím získávat co nejvýhodněji. Hodně mi v tom pomáhá mimo jiné také Decoupageshop.cz, se kterým jsem navázala spolupráci.

Je pravda, že bych potřebovala, aby byla kavárna nafukovací. Těžce nesu, když kvůli naplněné kapacitě musím někoho odmítnout. Zájem je veliký a během dne či dvou po vystavení pozvánky  bývá plně obsazeno. Na jednu stranu mě to moc těší, na druhou stranu mě trápí, že nemohu vyhovět všem.

• A co plánuješ s vašimi kavárenskými akcemi dále?

V únoru mi končí má poslední mateřská, takže se mi pravděpodobně trošku změní časové možnosti. Hledám práci. Jak to tedy bude s večery dál, nemám tušení. Ráda bych pokračovala. Pevně doufám, že to bude možné. Už nosím v hlavě nápady na pár dalších tvoření, tak bych je ráda zrealizovala.

Určitě by nebylo špatné udělat nějakou pořádnou víkendovku plnou workshopů a kreativního dovádění. Zatím je to ale jen takový malý sen.

• Byla jsi vždycky „tvořivá“? Přemýšlela jsi někdy o tom, že by to mohlo být tvé povolání? Co je vlastně tvým povoláním?

Už od tří let jsem ráda malovala, proto mě rodiče velmi brzy přihlásili do výtvarky. Tam jsem chodila 12 let. Ale užívat jsem si to začala až posledních pár roků. Občas si dobírám mého muže a ptám se ho: Tušil jsi, když sis mě bral, že jsem takový tvořivý blázen? A spolu se tomu smějeme. On je úžasný. Spoustu věcí můžu dělat jen proto, že mě podporuje a že se zatím stará o děti. Pochválí mi vše, co vytvořím, obdivuje  a zajímá se o to, co dělám nebo co bych dělat chtěla.

Ptáš se na povolání. Vystudovala jsem cestovní ruch a pracovala jsem chvíli jako vedoucí Turistického informačního centra a potom v sociální oblasti. Při mateřské jsem byla několik let dobrovolníkem v mateřském centru a naučila jsem se tak spoustě nových dovedností – od obsluhy webových stránek přes psaní grantů, koordinaci centra až po PR či propagaci. Také jsem se stala na dva roky součástí redakce internetového magazínu Moje-rodina.cz, což byla velmi cenná zkušenost.

V mé poslední práci dostanu v únoru výpověď. Hodně lidí mi říká, ať se začnu živit tvořením. Ať dělám věci na zakázku nebo ať  Tvořivé večery pojmu jako kurz s honorářem. K tomu mohu říct snad jen to, že práce „na zakázku“ mě stresuje a bere mi radost. Navíc si myslím, že ruční práce je v dnešní době nezaplatitelná. Nedá se jí dost dobře uživit. Proto bych si tvoření ráda ponechala jako relax. Někdo odpočívá u čtení knížky, někdo se jede projet na kole, já dokážu nejlíp  „vypnout“, když něco vyrábím.

Je mým velkým přáním, aby Tvořivé večery byly vedeny i dál tak, jak je tomu nyní. Aby byly dostupné všem. Kdo se chce věnovat některé výtvarné technice do hloubky, má možnost navštívit klasický kurz.

• Které tvořivé techniky tě baví nejvíce? A chystáš se teď v nejbližší době odzkoušet něco nového?

Kdyby bylo jen na mě, asi bych zůstala hlavně u šití a scrapbooku. Ale ani na jedno v podstatě nezbývá čas.

• A co plánuješ do budoucna ty osobně?

Máme tři malé děti, takže bych tady ráda byla co nejvíc v prvé řadě pro ně. A samozřejmě pro mého muže. Ráda bych se také dál vzdělávala, baví mě design, grafika a fotografie, takže uvažuji o nějakých kurzech. Miluju cestování, takže se těším, že až nám děti trošku odrostou, budeme spolu s mým mužem trošku více trávit čas poznáváním nových míst. Chtěla bych si najít práci, která mě bude bavit a zároveň mi umožní všechno toto skloubit.

• Co považuješ za svůj největší úspěch, co se ti nejvíce povedlo?

Tak to asi nedokážu úplně vyhodnotit. Jsem šťastná, že jsem našla osobní smíření s Bohem. Jsem vděčná za manžela, kterého mám, nemůžu si přát lepšího. Jsem vděčná za naše tři zdravé děti. Za rodinu, přátele. Život přináší spoustu změn, výzev a příležitostí, překážek i úspěchů. Snažím se každé období prožívat naplno takové, jaké zrovna je.

A K TOMU MUSÍM ZA SEBE DODAT:

1. Chtěla bych bydlet v Havířově!!! :-)
2. Lepší fotografii dětí alá "tři bratři ve svetru" jsem ještě něviděla...:-)

Alenko, moc děkuji, že jsi si na náš rozhovor udělala čas ... mě to tedy děsně nainspirovalo...:-)